V minulosti souviselo školství úzce s církevní organizací, neboť při každé faře byla zároveň farní škola. Budišovská farní škola se poprvé uvádí v historických dokumentech v roce 1567. V letech 1627 a 1642 škola vyhořela. Další zmínky o budišovské škole z let 1668 a 1685 souvisejí s obsazováním místa učitele. Město mělo velký zájem na vzdělávání dětí.
V roce 1786 byla v Budišově zřízena tzv. normální škola. Budišovští děkani se na základě školských reforem Josefa II. stali zároveň státními školdozorci v obvodu svého děkanátu. Od roku 1853 byla v Budišově obecná škola, pro kterou byla v roce 1877 postavena nová školní budova.
V roce 1902 měla tato škola již 9 tříd a ve městě byla postavena také šestitřídní měšťanská škola, která byla na chlapeckou a dívčí rozdělena roku 1910.
V roce 1888 byla v Budišově otevřena živnostenská škola pokračovací(pro učně) a roku 1894 zimní hospodářská škola, nejprve jednoletá, od roku 1926 dvouletá. Až do roku 1923 bylo budišovské školství výlučně německé. Teprve 1. září 1923 byla ve městě otevřena též česká státní menšinová škola, do které docházely děti státních zaměstnanců české národnosti. Ve školním roce 1928/1929 měla česká škola 21 žáků.
České základní školství muselo být v Budišově po roce 1945 vybudováno zcela od základů bez jakékoliv tradice, jakož i bez materiálního a personálního vybavení. Všechny tři školní budovy (1. stupeň na náměstí Republiky, 2. stupeň na Halaškově náměstí a budova na ulici ČSA - pozdější zvláštní škola) byly značně zchátralé, hygienicky závadné, chyběly učební pomůcky, nebyli učitelé. Vyučování v národní škole i měšťance bylo zahájeno 1. září 1945 s 86 a 47 žáky. Když však byly obě školy v roce 1953 sloučeny, měla nově vytvořená osmiletá základní škola již 539 žáků. V roce 1960 byla povinná školní docházka prodloužena o jeden rok a název školy byl změněn na základní devítiletou školu. Rekordní počet žáků z roku 1961/1962 - 677 dětí v 21 třídách nebyl již nikdy překročen.
Základní školy pro 1. - 4. ročník byly také v Guntramovicích, Podlesí a ve Svatoňovicích. Žáci 6. až 9. tříd z uvedených obcí dojížděli do Budišova nad Budišovkou. Ve školním roce 1973/1974 tyto školy ukončily činnost a všechny děti byly převedeny na školu v Budišově.
V roce 1957 byla v Budišově otevřena zvláštní škola v budově na ul. ČSA(bývalá zimní hospodářská škola), která měla ve školním roce 1960/1961 dvě třídy s 22 žáky. V roce 1970 měla zvláštní škola 42 žáků ve 4 třídách a 5 učitelů. Na postu ředitele zvláštní školy se od jejího založení vystřídali - Zdeňka Rotreklová, Květoslava Kosečková, František Koseček, Miroslav Kohoutek, Jana Pavlů a Dáša Dušková. Ve školním roce 2003/2004 přechází děti ze zvláštní školy do budov základní školy jako speciální třídy ZŠ.
V roce 1954 byla v Budišově zřízena pobočka hudební školy ve Vítkově. V roce 1956 se budišovská pobočka osamostatnila a později byla přejmenována na Lidovou školu umění. Škola měla 3 třídy s průměrným počtem 65 žáků, které 5 učitelů vyučovalo hře na klavír, housle a dechové nástroje. Základní umělecká škola byla umístěna v budově zvláštní školy na ulici ČSA. Od 1.9. 1955 byl do funkce ředitele jmenován Jan Čermák (†1998), který vyučuje až do roku 1994. V roce 1961 - po zrušení vítkovského okresu - je hudební škola v Budišově opět přičleněna jako pobočka Základní umělecké školy ve Vítkově.
V roce 1951 byla v Budišově zřízena školní jídelna a školní. Školní jídelna ve svých začátcích byla umístěna v budově školní družiny, od roku 1962 se přemístila do nově adaptovaných prostor na náměstí Republiky a od roku 1988 získala školní jídelna prostory v nové přístavbě školy na Halaškově náměstí.
Správci české školy:
1923/1925 - Josef Hartl
1925/1926 - Antonín Vlk (Stanislav Lakota)
1927/1928 - Augustin Tovačovský
1928/1929 - Jaroslav Indrák
Po druhé světové válce:
1945 - 1948 - Jaroslav Indrák
1948 - 1953 - Josef Vlasák
měšťanská škola:
1945 - 1949 Max Buček
1949 - 1953 Ladislav Prášil
1954 (od 1.4. - 31.8.) Vlastimil Pinkava
1954 - 1955 Adolf Tománek
1955 - 1963 Stanislav Lankočí
1963 - 1966 Jaroslav David
1966 - 1990 Ing. Jan Blatecký
1990 - 2017 Jan Vondrouš
Historické materiály zpracovala paní Helena Malušová